Máme rádi velké věci aneb začátek roku 2010

Tak Vás tady pěkně vítám. Po vzoru mých sester a dalších nevytížených maminek na mateřské dovolené jsem si dovolila také založit náš rodinný blog.  Nečekejte žádná velká díla, někdy jsem ráda, že dám do kupy nákupní seznam..... 

Úvodem bych shrnula začátek roku 2010 asi takto: velké množství sněhu, velké nadšení, velká legrace, velké teploty, ale i  velké pokroky :-))



V lednu napadlo veliké množství sněhu a to i u nás. Zařádili si malí i velcí :-)

Potom už to taková legrace nebyla. Nikča  lehla s angínou a Tobík se ujal role ošetřovatele. Poté se role obrátily...

 
Ani zdatné a šikovné ošetřovatelce Nikolce se Tobíkovy teploty nedařilo srážet a tak jsme skončily u MUDr.y. Po naměření CRP  319 nás hospitalizovali v Brandýské nemocnici. Tobík měl virový zápal plic a my se 6 dní "dovolenkovali" v nemocnici. Tobík byl statečný, zdravotnický personál ještě více :-). 5. den v nemocnici se už i smál... Nikolka se velice dobře adaptovala u Řebíčků.

Užili jsem si velké legrace při bruslení ve Vinoři, při přípravách již méně. Nikolka fungovala jako samostatná jednotka ve Vinoři perfektně,  se mnou už to šlo hůře. Potvrzuji tímto tedy existenci tzv. nervového plynu, který uniká nejen v šatně školky, ale i u nás. Mám důvodné podezření, že uniká ze mě  a v kombinaci s Tobíkovým plynem je pro Nikolku zcela paralyzující.

Na oplátku Zuzance, jsme si nechali u nás přes noc poprvé alespoň Julinku. Dámy se dobře pobavily, hlavně při "opravování" střechy svého domečku.

Poté jsem si prodloužila víkend s dětmi v Rokytnici a Kostelci a za milé společnosti všech možných Jirešáků, tam strávila celý týden. Užili jsme si "posledního" sněhu. Nikolka poprvé stála na lyžích a naučila se trošku zatáčet, a to pouze na stranu, kde se nacházela taška s čokoládou.

 
Tobík udělal velký pokrok v chození po nohou, na koberci v Kostelci se odvázal a opustil svoje oblíbená kolínka (nebo, že by ho to na koberci pálilo???).

Nemůžu nezmínit, že obě děti velmi dbají na to, aby babička z "Postelce" šla s dobou a nehromadila méně moderní kusy keramiky a tak jí značně pomohly se této keramiky zbavit. Tímto se babičce omlouvám především za tu mističku, která byla docela hezká a za to ucho slona z dovolené.

 Pyžámko po tatínkovi. "To si vezmu domů, jo mami?" :-)