Minulý týden měla Nikolka premiéru. Byla 4 dny mimo domov bez rodičů. Zůstala totiž sama u babičky z Kostelce. Bylo to takové chvilkové rozhodnutí, s kterým babička i Niki celkem radostně souhlasily. Obě si to zdá se moc užily, jelikož si již při příjezdu domlouvaly, kdy že zase spolu někam vyrazí. Stihly si udělat výlet do Chrudimy, Hradce a zpět do Kostelce. Sklidily zahrádku, zašly na houby, všude jezdily vláčkem, no myslím, že si Nikolka dokonale odpočinula od svého bratra t.č. mlátiče, tahače, kousače....
Tobík si na svoji sestru vzpomněl pouze 10 minut po odjezdu z Kostelce, kdy začal ukazovat na sedačku, kde místo Niki "seděla" taška". Vysvětlení, které následovalo stačilo, on spokojeně usnul a již se na Nikču neptal.
Nikčinu nepřítomnost si patřičně užíval tedy až na chvíle, kdy u nás byl na návštěvě Kopík.... To jaksi Tobík nemohl rozchodit, takže svoje mlátičské metody uplatňoval na Kopíka (více než obvykle) a ten, vycvičen od svých sourozenců, téměř bez ustání křičel. Někdy tedy spíše preventivně.
Já jsem využila situace a rozhodla jsem se konečně došít kapsář pro Nikču. Nakonec nezůstalo jen u kapsáře. Zvelebili jsme Nikolce celý spací koutek (polička, lampička, záclonka, potažená postel....). Není nad to dělat pod tlakem, alespoň u mě to funguje výborně:-))
Ovšem nejbáječnější na celém tom výletě bylo přivítání Tobíka a Nikči. I přes svoje rozepře spolu začali bláznit, válet se po sobě, hopsat po postelích a u toho se bez ustání řechtali jak blázni. Tobík neustále Nikču někam lákal svým krtečkovským "POĎ, POĎ" a ona ochotně chodila za ním a dále ho bavila.
Byli kouzelní a šťastní. A my ještě víc. Jsou to naši velcí miláčkové :-)