Nevadí, že nemluví....

Tak jsem byla před časem s Tobíkem na hřišti. Přišla tam maminka s holčičkou mladší než je Tobík. Proti Tobíkovi nesrovnatelně lépe mluvila. Tvořila věty a bylo jí krásně rozumět. 

Po chvilce nastala situace, kdy byla jedna z holčičkou vyhlédnutých houpaček obsazená. Ona ale na jinou nechtěla, začala se vztekat a maminka jí bez řečí táhla pryč. Když se hřištěm začalo ozývat zcela jasně a zřetelně: 

"Nech mě na pokoji", "Netahej mě za tu ruku" a jiné další "oblíbené" hlášky, jen jsme se pousmála a řekla si:

"Nevadí, že nemluví......"

Je pravda, že teď se Tobík v řeči velice zlepšil. Mluví dost, ale málokdo mu rozumí.... Musíme na tom zamakat.

Jedno z neoblíbenějších a nejčastěji používaných je:

" Já KÁÁM (sám)"

" Já ANO. Ty NE, Kouko !!!!"

Nejsou puntíky jako puntíky

Styl interiérových doplňků typu puntík - proužek - kostička mám velice ráda. Vždy mne zaujme a nadchne, potěší oko i duši. Je takový lidský, milý a mě blízký....

Děti se tedy rozhodly mě puntíkama patrně překvapit a to dost netradičně. 

Dříve uvedená akce "ptačí chřipka" byla tehdy zakončena píchnutým ouškem Nikolky a antibiotiky. Den po jejich dobrání jsem k mému úžasu u Nikolky objevila puntíky -  NEŠTOVICE. V tu chvíli jsem  odcházela z dětského pokoje, nevěřícně jsem kroutila hlavou a opravdu nevěděla, zda se smát či brečet. Bylo nad slunce jasné, že se tomu Tobík také nevyhne a my se tedy z bytu ještě několik týdnů nedostaneme...

Teď už to máme zdárně vše za sebou a jsem tomu MOC ráda. Příště snad už dostanu ten puntíkatý hrníček :-))

 Tobík 2 týdny po vysetí:                                           Lekce plavání na suchu

                                                                          oblíbená interiérová zábava