Přistižen při činu

Jak asi většina z Vás na vlastní kůži poznala, máme HLUČNÉ děti (po kom???). Myslím DOST hlučné.

Je tedy nad slunce jasné, že je-li doma klid, NĚCO se děje. Něco, co děti náramně baví, něco, na co se pekelně soustředí, ......něco, co není úplně správné, něco, co je nejlépe ZAKÁZANÉ.

Pro tentokrát jsem přistihla při menším činech Tobiáška. Toaletní papír je Tobiáškova velice oblíbená hračka, papírové kapesníčky v krabici jakbysmet. Krabici od "vánočních" perníčků IKEA u babičky taky poznal bezpečně. Doma v nich ale ještě nikdy nenašel perníčky...

Uvidím, co to bude příště. Dnes se mě Nikolka s nohou v pračce a jiskřičkami v očích ptala, jestli tam může vlézt? NEEEEEE!!!

Ona by se tam stejně nevešla....

.....Ale Tobík by mohl?!!!??

Recept na milé děti

Tuhle si to tak Nikolka míří ze záchoda a říká mi něco o prkýnku. Hrkne ve mě a 4x se znovu a znovu ptám, cože? Slyším dobře??? Kroutí hlavou a 4x to trpělivě vysvětluje nechápající matce. HA!!! Opravdu řekla R. Už neříká plkýnko.... Není to ještě úplně dokonalé, ale zlepšuje se každým dnem a dokonce si velice oblíbila používání slůvka PROSÍM :-). (Pozoruji stejnou věc jako např. u Terezky, začíná používat "R"všude, např. teprota.)

Zdá se, že to bylo přesně to, co už dlouhou dobu hledala. Potřebuje být (jako každý a především jako bratr Tobík) neustále chválena. A teď to má. Má něco, čím trumfne bráchovo chození. (Tobík už začal chodit po nohách, do teď praktikoval chůzi po kolenou.)

Chválíme HO když chodí, JÍ zase když mluví.

Síly jsou vyrovnané = sourozenecké vztahy předpisové (téměř).

Že bychom to aplikovali i u rodičů? :-)