U kadeřnice

 Nikolka chtěla zachovat delší vlásky a ustřihnout ofinku. Tak to s paní kadeřnicí vymyslely.... 

U Tobíka bylo cílem ostříhat a to rychle. Lízátko snědl dřív než se dostal na řadu, ale úkol byl nakonec přece jen splněn. Uffff.

Malí závodníci běží pro Zrnka

V neděli 12.12. jsme se s radostí zúčastnili prvního (zkušebního) Dobroběhu Klubu pomalých matek při Baby-cafe.cz pro Zrnka o.s.

Ujali jsme se také výroby startovních čísel. Nikolka to brala velmi zodpovědně a moc mi pomohla při tisku číslic. Foukali jsme nakonec fixami na textil. Každé číslo bylo originál:-) 

Dětem se závod moc líbil a ještě více zázemí rodinné čajovny, kde využili všeho, co bylo po ruce. Bezkonkurenční byly bubínky. Opravdu parádně se vyřádili. Nikolka neustále vyvolávala: "Lidé, za chvíli začne hudba, připravte se k tanci...."

Honzík se pro tentokrát ujal role zkušeného uspávače a bravurně uspal roční holčičku, zatímco rodičové běželi závod.....

Nakonec jsme si báječně zabobovali.

Star Dance II - volný styl

 Nemůžu si pomoct, musím to sem opět dát........

Nadšená žehlířka

Jak jsem již kdysi zmínila, žehlí se u nás pouze když přijede babička z Kostelce. Já ji chystám průběžně Honzovy košile, ona je žehlí, když my jsme večer pryč. 

Tentokrát toho bylo jaksi více, jelikož se nám podařilo chytnou vši (tedy vlastně jednu veš a pár hnid). Deratizaci jsem provedla velmi důkladnou, podstoupila ji i babička hned když přijela....:-) Prádla bylo tedy tentokrát požehnaně a žehlení také více. Bylo mi doporučeno žehlit především povlaky od polštářů. Babička se toho ochotně ujmula a Nikča stále žadonila, že chce žehlit také. Nachystala jsem jí tedy také kupičku a ona žehlila hned po babičce. Žehlila nadšeně, radostně, opatrně a toho, že nemá žehličku v zásuvce si všimla asi po 20 minutách :-)

Mobil made by NIKI

Nikolka byla nemocná, nechodili jsme ven a tak se občas stalo, že na ní přišla nuda. Tu ale umí celkem hravě zahnat a dokonce k tomu již někdy nepotřebuje ani mě. Sama si vzala "Velkou knihu skvělých nápadů", našla jeden z nápadů a řekla: "Tohle si vyrobím". Jak řekla, tak učinila. Já ji pomohla jen s nastříháním proužků a konečným zavěšením na špejle. Ve skutečnosti je tedy daleko krásnější.....

Loutkové představení

Bylo to kouzelné:-) Sami si vymysleli, sami připravili. Na konci tajný pohled do zákulisí.

Dnes nevařím

Nemusím, mám na to zdatné pomocníky. Zabaví se, neškodí a já mám uvařeno-ideální. Výsledek byl výborný. Příloha byla rýže a dobrovolníci z řad trpělivých ji jedli hůlkami. Tobiášek mezi nimi nebyl. Hůlky okamžitě zahodil a dožadoval se VELKÉ lžíce :-)

Taneční řádění aneb přísný trenér opět v akci

Trošku jsem to tady flákala a tak teprve teď doplňuji více méně pár fotoreportáží. Začínám s moji oblíbenou a někomu již avizovanou  - taneční. Je to jen zlomek fotek, ale ty grimasy mě vždy dostávají.... :-))

 

Pan trenér Tobiáš občas používá opravdu drsné metody, ale výsledek je uspokojivý po všech stránkách....

Angličtina (nejen) pro prťata

Tuhle jsem hledala nějaké opravdu velmi jednoduché anglické písničky pro děti a proklikala jsem se na stránky učitele Grega. Učí v Japonsku a jeho metody se mi zdají úžasné.

Proto přikládám odkazy, kde je pár velmi jednoduchých písniček, ale i ukázky z hodin:



The Hello song:
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/18/Bug9KcDCYzs



Song: What's Your Name?
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/20/dSM1dZkJeh4

(Je tam ještě pár dalších takových písniček, zajisté najdete.....)

ukázka hodiny:
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/0/vwCwj21MdlY

abeceda:

http://www.youtube.com/user/aireenglishschool



Tobiášek miluje Hello Song a obávám se, že pokud ho ještě párkrát uvidí, bude umět dřív anglicky než česky. Asi budu Gregovi metody aplikovat na Tobíka v češtině:-))

Dýně na dluh a sirky

Dýně:

 Udělala jsem si s dětma procházku. Cílem bylo, koupit dýni. Dobrý nápad, špatné provedení. Peněženku jsem si dala do kapsy bundy, která zůstala na věšáku:-)).....

Ale máme hodnou paní květinářku a dýni mi vnutila na dluh:-)

Sirky:

Poznatky:

1. Chrastící sirky zaktivují zaručeně každé dítě....
2. Za MOJE použití sirek jsou děti ochotny udělat cokoli - přinesu, odnesu, umyji, obleču, vyčistím ......hlavně maminko už zapal tu svíčku :-))
3. UKLIĎ SIRKY NA JINÉ, DĚTEM NEDOSTUPNÉ MÍSTO!!!!!!!

Abraka dabra a Jirešovic jsou pokupě:-)

Stačí se jen zmínit v komentářích a hned se tak stane.....aneb prosba paní Jirešové téměř vyslyšena.

 

Foto z narozenin paní Jirešové, kde se sice jen na chvilku, ale přece sešly všechny její děti a bez jednoho všechny vnoučata. Chyběl jen nejstarší vnuk Vašík a snacha Jana. No tak příští rok to zajisté klapne :-) Bylo to bezva:-)

Že bych si taky na něco v komentářích postěžovala, když to tak funguje?:-)

Nikolčin trenér je třída

V souvislosti s Velešínským půlmaratonem nesmím opomenout také dětský závod, kterého se zúčastnila Nikolka. Běžela spolu dalšími dětmi 150m. 

Moc se na to těšila. Já si dopředu nebyla jistá, zda budou soutěžit i tak malé děti a tak jsem jí raději nic neslibovala.... Ona mě ale stále přemlouvala a říkala: "Tobík chce, abych vyhrála a tak to zkusím....Že jo, Tobi" 

Závod se běžel během půlmaratonu, takže mám informace pouze zprostředkované. Nikolka nakonec skončila ve své kategorii 1. ze dvou:-)). Dostala pro ni velmi cenný Diplom (stále mi tvrdila, že dostala Duplo...) a blok na kreslení:-)

  Nikolka se svým přísným trenérem :-)

Sportu zdar :-)

Velešínský boj nejen s veterány

Dnešní článek bude zcela z jiného soudku a sobecky ho věnuji sobě.

Minulý podzim, jsem si řekla, že bych měla konečně zase začít pravidelně sportovat. Běhání kolem dětí mě jaksi z této stránky neuspokojovalo. Potřebovala jsem činnost, která není závislá na čase, a nejlépe ani na přítomnosti Honzíka. Začala jsem tedy pravidelně provádět skoky přes švihadlo a posilovat ve třech sériích. Před touto činností bylo nutné se trochu zahřát a tak jsem si, pokud to bylo možné, zašla tak na 15 minut zaběhat.

Postupně jsem ale začala zjišťovat, že mne daleko více baví vypadnout ven a běhat, než hopsat doma (...myslím přes švihadlo...to druhé hopsání mne baví dost a stále:-)).
Tak 3x týdně jsem se tedy proběhla a šlo mi to čím dál lépe. Trasy jsem prodlužovala a zvládala s větším přehledem. V tu chvíli ve mě začala hlodat myšlenka na zdolání půlmaratonu (21,1 km). Přes zimu jsem  běhání moc nedala a tak připadal v úvahu letní termín. S prvním během v horkých dnech ale na vlastní kůži zjišťuji, proč nejsou žádné půlmaratony  vypsané na léto. Vybírám tedy termín na konci října, abych stihla přípravu dle 9-ti týdenního optimalizovaného plánu. (Optimalizovaný je proto, že je méně náročný na čas.) Plán poctivě dodržuji, ze začátku přidávám i den či dva běhání navíc dle normálního plánu.  Shledávám, že dlouhé běhy mě tak neodrovnávají jako rychlé krátké úseky.... fuj, jen na ně pomyslím.... Aby ne, nejsem žádné peříčko, že? :-)

 
Termín závodu jsem nakonec o týden posunula, jelikož jsem našla půlmaraton, který se běží blíž a taky jsem stihla doléčit mírný kašel....

S blížícím se termínem, začínám mít zmatek v hlavě. Snažím se najít ještě nějaké informace i o výživě před, během a po závodě. Tak to je úplný guláš.....   
"Mám tam vůbec jet? Mám dost natrénováno? Trochu mě pobolívá zadní strana stehna, nezhorší se to? Ty energetický gely nemám vyzkoušené, nebude mi z nich blbě?"
A tisíce podobných otázek. Další den se mi ale rozsvítí a je rozhodnuto. Jedu.

Vyrazili jsme tedy všichni do Velešína (u Českého Krumlova) na půlmaraton, který byl současně i mistrovstvím republiky veteránů (veteránská kategorie je jen pro zajímavost již od 35 let, nejstaršímu závodníkovi bylo 73 let).

Můj cíl je doběhnout. Honzíkovi sděluji, že budu ráda, když to dám za 2:30. V mé hlavě je ale čas 2:20, který bych ráda zdolala. Již při rozcvičování zjišťuji, že většina patří k profi běžcům, takže je jasné, že budu vlát na ocase.

Vyrážíme na trať. Vím, že nesmím přepálit začátek  a držet si svoje tempo a tak nechávám většinu zmizet nenávratně pryč. Tep mám vyšší než jsem zvyklá, proto  dle rad odborníků zkouším prohodit pár slov se spoluběžkyní. To zvládám a běží se mi dobře, tak to je OK  První občerstvovací stanice na 6 km se blíží a mě se běží stále celkem dobře.

Poté přichází úsek 4,5 km, který je převážně do mírného kopečka. Není to žádné kafíčko, ale jde to. Potkávám první běžce, kteří už běží zpět. Někteří mě povzbudí a já jim jen tiše závidím, že už mají víc jak půlku za sebou. 10 km mám asi za 59 minut. To je pro mě velice slušný čas:-). Jsem mile překvapena:-) . Toto tempo si držím i nadále. Nemůžu se dočkat další občerstvovací stanice a konstatuji, že příště jedině s vlastními zásobami tekutin. Dávám si energetickou tabletu a liju do sebe vodu.

Míjím 16km a začínám toho mít plný kecky. Trasa mírně do kopečka, nikoho již nepotkávám, snažím se držet stálé tempo. V tu chvíli netuším, že to nejhorší mám těsně před sebou. 19 km jsem měla za pro mě velice slušných 2:02.

Zbývají 2 poslední kilometry a pro mě začíná obrovský boj a to nejen fyzický.  Boj se sebou samou. Běží se mi fakt hrozně špatně. Zjišťuji, že mám dost vysoký tep, proto zpomaluji. V tu chvíli mám sto chutí se na to vykašlat. Boj pokračuje, ale nakonec to neudělám. Nemůžu, nemůžu to vzdát. Už mám tolik za sebou. Tep se snižuje velmi pomalu a tak běh prokládám 2x asi na 50 m chůzí. V tu chvíli mi to moc pomohlo.


Pokračuji ve velmi pomalém tempu a potkávám vyklusávající se běžce, kteří mi fandí a utěšují mě, že už jen 100m. Já ale vím, že to je 200m a v tuto chvíli se mi to zdá zatraceně daleko. Nakonec přeci jenom dobíhám do cíle. Nikolka, Tobík i Honzík mi fandí. Jsou to miláčci:-). Díky za to.

I přes to, že jsem v cíli řekla tolik "optimistické": "Již nikdy více", teď vím, že si to zase zopakuji. Budu trénovat podle normálního plánu, dám dolů alespoň 5 kg a místo nich si ponesu vlastní tekutiny!!!
Dvě hodiny po doběhnutí se mi totiž dělá špatně a pomůže jen výraznější doplňování tekutin. Doma si ověřuji, že jde s největší pravděpodobností o dehydrataci, proto také ten vysoký tep na konci. Vhodné tekutiny doplňuji ještě dnes:-)
Také bych pro příště vybrala nějaký větší půlmaraton, kde budou i amatéři.

Můj výsledný čas byl tedy nakonec 2:16:52 a skončila jsem v mé kategorii na 3. místě (ze třech :-)). Pocit štěstí se již dostavil v plné míře a nyní jsem moc ráda, že jsem svůj boj vyhrála a nevzdala to. Tím se mi potvrzuje, že vytrvalostní běhání  je hlavně o hlavě:-)

Co dodat nakonec? Snad jen to, k čemu jsem po chvilce běhání dospěla a co mi moc pomáhá i v běžném životě:

"NEHLEDEJ VÝMLUVY, HLEDEJ PŘÍLEŽITOSTI."

P.S. A jinak, moc děkuji především Tobě, Honzíku, za obrovskou podporu, která se mi od Tebe dostává.:-))