Besídka na závěr

Nikolce pomalu končí její první školkový rok. Když bych měla shrnout jeho průběh, nedopadlo to vůbec špatně. Žádné brečení ráno při loučení, žádné razantní odmítání školkové docházky, žádné velké přemlouvání.  Když začínala, byla velice natěšená. Neměla tudíž žádný problém v začátcích. To také díky tomu, že se třídy věkově nerozdělují (děti zůstávají ve stejné třídě a mají stále stejné paní učitelky) a  díky tomu mohla chodit s Kryšťou a Julčou (bratranec a sestřenice). Čekala jsem, že do 2 týdnů či později nastane zlom. Stále čekám, Zlom nenastal. Jediný náš problém je bláznění při odchodu a ignorování příkazů maminky :-). To ale již řeším tím, že na ní prostě počkáme s Tobíkem venku a ona se sama obuje a oblékne. Je přece už "starší", jak nám stále zdůrazňuje.

Paní učitelky jí chválí a nestěžují si na ni. Spolupracuje dobře, obléká se prý výborně a rychle :-)....
Tento rok navštěvolala 2 kroužky v rámci školky - foukací harmoničku a keramiku. Harmonička je skvělá (doporučení Zuzanky nezklamalo), velmi jí baví a dokáže jí zabavit kdykoli a kdekoli. Nejraději hraje v autě :-) O keramice moc nemluví, ale výsledky jsou tedy alespoň pro mě nádherné.

To, že Zuzančiny děti chodí do stejné třídy má nesporně spoustu výhod nejen pro Nikolku, ale i pro mě. Nedávno měly děti besídku. Zuzanka nejen že fotila, ale napsala o besídce rovnou i krásný článek. (K článkům patří i úvodníky, které najdete po kliknutí na Úvod.) Popis i fotky hovoří za vše. Moc jsme se pobavili a nasmáli.
Jediné, co mohu dodat, je přání, které Nikolka napsala do mého srdíčka : "Maminko, nakreslila jsem Ti malinkou kytičku, to je pro Tebe dáreček."   
Je to miláček :-))